Když se setkají dvě rodiny, které mají dobré vztahy a podobný životní styl, může z toho vzniknout příjemné bydlení na společném pozemku…
Původně obě rodiny bývaly ve starém šedesátiletém rodičovském domě, který si svépomocí zrekonstruovali. Po čase se jim podařilo získat pozemek. Jelikož byl dostatečně velký na stavbu dvou domů, po dvou letech se rozhodli i společně stavět. Pozemek je úzký a strmý, do svahu. Bez problémů se dohodly, kdo bude bydlet na vrchní polovině a kdo na spodní. A také se velmi rychle dohodli, že zainvestují a ve středu si postaví společný bazén. Uvědomovali si, že s bazénem je třeba umět žít, mít určitou disciplínu a opravdu ho využívat, když se jednou do něj investují peníze. Obě rodiny žijí sportovním životním stylem, a tak věděli, že to dokážou a investované prostředky zužitkují. My jsme navštívili spodní dům.
„Hledání“ domu
Když se vyřešily tyto základní otázky, nastal čas řešit samotný projekt domu. Majitelka měla vágní představu: věděla, že nechce, aby dům popíral svahovitý terén pozemku, naopak chtěla, aby ho kopíroval. Trochu se orientuje v architektuře, která ji vždy zajímala, takže zhruba věděla, co chce. Přestože se synem vymyslela dům pro své rodiče zcela od základů, upřímně si přiznala, že s domem ve svahu jako laik nemá zkušenosti, a tak začala hledat pomoc profesionálních architektů. Hledala hlavně mladé lidi, kteří nejsou zatíženi konvencemi. Udělali pěkné návrhy, ale netrefili se do společného cítění. Paní domu uznává, že asi byla chyba zejména v ní, neboť konkrétní představu sice neměla, ale ve svém nitru už něco cítila, a když se návrh projektu nesetkal s těmito pocity, tak ho odmítla.
Nakonec ji manžel jednoho rána přinutil, aby si sedla a zkusila dům nakreslit tak, jak to cítí a ví. A tak dala na papír svou představu: ve spodní části jeden integrovaný společný prostor s výhledem a propojením s vnějškem, ve vrchní části soukromý prostor, který bude od společného prostoru oddělen poschodím, ale zároveň s ním přirozeně propojen schodištěm, a třetí prostor, zasunutý v terénu, bude využit na koupelny, toalety, prádelnu, spíž, šatník – byť třeba, ale druhořadé místnosti. Žádný zázrak, úplně základní idea, ale jak řekla paní domu, „větší zkušenosti nemám, takže při tomto jsme začali, a při tom jsme i skončili“. S takovým něčím pak zašli za architekty z architektonické kanceláře Collegium. Majitelka se však ani poté neubránila zásahům do hotového projektu. Za vydatné podpory chápavého manžela změnila například vikýřové okno v jejich pokoji nad kuchyní na malou terasu. Pokoj se tak zvětšil, prosvětlil a spojil s exteriérem. Spolupráci s architekty hodnotí jako velmi dobrou. Budoucí majitelé jim dost jasně říkali, co chtějí a co ne, a architekti je dost jasně vedli – ideální. A z dvouleté spolupráce se nakonec zrodilo přátelství.
Rozdělení prostoru
Dům má dva vchody. Jeden z terasy ve spodní části – rovnou do společenského prostoru. Druhý klasický vchod se zádveřím z boku domu, kterým se vchází do soukromé, horní části. Oproti zádveří je pokoj a ložnice manželů, napravo pokoje dvou synů, velký šatník a koupelna, nalevo schodiště spojující soukromou část se společenským prostorem a malá galerie nad obývacím pokojem, která slouží jako pracovna.
