Nábytkové zařízení se do obývacího pokoje volí v závislosti na tom, které funkce se v něm upřednostňují. Nespornou součástí převážné části obývacích pokojů je společensko-oddechová zóna sloužící ke společným setkáním, posezení rodiny a známých.
Nejčastěji ji tvoří sedací souprava sestávající z pohovky a křesílek alternativně pouze křesílek a společenského stolku. Sestava ve tvaru písmene L působí domáckěji a jakoby „přívětivější“, pohovka a křesla situovaná naproti sobě vytvářejí dojem větší oficiálnosti, vážnosti, solidnosti a „důležitosti“ prostředí. Je-li odkládací plocha společenského stolu malá, jejího zvětšení lze dosáhnout přidáním odkládacího nebo servírovacího stolku na kolečkách. Pohodlné odkládání předmětů umožňují i vhodně zakomponované nízké odkládací plochy umístěné mezi jednotlivými sedacími prvky.
Prostornější obývací pokoje poskytují prostor pro zřízení jídelní zóny, čili situování jídelní sestavy. Esteticky působivé sezení do kruhu vyžaduje spoustu místa a je prostorově náročnější. Plošně úspornějších řešení se dosahuje použitím čtvercových nebo obdélníkových stolů, jejichž rozměry závisí na počtu stolujících. Pokud se v pokoji obědvá a večeří pouze příležitostně, lze použít výklopnou desku stolu nenápadně skrytou ve zdi nebo nábytkové sestavě. Praktickou alternativou řešení jsou také rozkládací stoly s možností příležitostného zvětšování a zmenšování plochy dle aktuální potřeby. K zajištění dopravy jídel, jakož i zvětšení odkládací plochy při stolování se používá servírovací stolek na kolečkách umístitelný kdekoli v místnosti. Jídelní kout je nejoptimálnější zřídit v blízkosti zasklené plochy, a to nejen kvůli příjemnému výhledu, ale také možnosti přísunu přirozeného osvětlení.
Mnozí z nás se doma věnují nejen odpočinku, ale i práci a různým koníčkům. V mnoha lidech však jakoby stále přetrvával předsudek, že pracovní stůl do obývacího pokoje nepatří. Pokud se v bytě nenachází samostatná pracovna nebo místnost na hobby, je třeba upřednostnit účel před zažitým zvykem a v prostoru obývacího pokoje vyčlenit místo pro pracovní koutek. Pokud by „strohý“ pracovní stolek narušoval oddechovou atmosféru místnosti, lze se rozhodnout pro nábytek tvarově a materiálově dokonale sladěný s ostatním nábytkovým zařízením nebo tzv. „skrytou podobu“ pracoviště. Moderní nábytkové stěny nabízejí zajímavá řešení, při kterých se pracovní deska a počítač skryté v sestavě „objeví“ pouze při otevření krycí plochy. Domácí pracoviště tak nenarušuje architektonické působení místnosti a současně společenskou atmosféru prostředí.
K zájmovým činnostem členů rodiny patří i čtení knih, poslech hudby, sledování televize či relax na pohovce. V obývacím pokoji si zřizujeme knihovnu, umísťujeme sem zařízení reprodukované techniky a samostatná, s jiným nábytkem zdánlivě nesouvisející, odpočinková křesla. Zmíněné nábytkové prvky a technická zařízení jsou důležitou součástí oddechové sféry bytí, a proto na ně není třeba při zařizování obytného interiéru zapomínat. Když k jejich umístění přistoupíme hned od začátku uváženě, nestanou se nepřiměřeně sladěnými prvky, ale vhodně zakomponovanými nábytkovými solitéry, podílejícími se na výtvarném dotváření obytné místnosti.
Obývací pokoj je místem odpočinku, stolování, vykonávání práce a zájmové činnosti a současně místem odkládání předmětů rozličného charakteru. I při odkládacím nábytku dnes dominuje lehkost, transparentnost, snadná přemístitelnost a víceúčelovost. Kdysi s oblibou používané kompaktní nábytkové stěny v současnosti nahradily praktičtější skladební sestavy skříněk a samostatné nábytkové solitéry. Nábytkové sestavy tradičně umístěné u jedné stěny se jakoby účelově „rozběhly“ po místnosti a situují se tam, kde to uživatel potřebuje.
Výtvarného zpestření se často dosahuje přidáním solitéru v podobě vzdušně působící zasklené vitríny, příborníku, technicky dokonalého pracovního boxu, stojanu či CD nosiče.
