V kojeneckém věku je nejčastějším požadavkem praktičnost řešení. Dětská kolébka, později postýlka, je umístěna v blízkosti lůžka rodičů. K prvním praktickým kusům nábytku patří kromě dětské postýlky přebalovací stůl se spoustou úložného prostoru a ohrádka, která vymezuje prostor pro hraní. Půdorysné rozměry nábytku zohledňují rozměry dítěte, ale výškově se přizpůsobuje dospělému člověku. Třeba mít na paměti, že dítě intenzivně vnímá svůj mikroprostor, který by kromě zmiňované praktičnosti a maximální bezpečnosti měl splňovat i nároky na optickou pohodu (nedráždivá barevnost, jednoduché tvary).
Dítě ve věku od tří let potřebuje samostatný, dostatečně velký, a pokud možno nekomplikovaný prostor, ve kterém by mohlo samostatně spát a hrát si. Pokoj musí být vybaven téměř vším, co děti budou potřebovat až do dospělosti – velkým pracovním stolem, židlí, úložnými prostory a správným lůžkem. Důležitá je velká volná plocha podlahy, kde si dítě může bezpečně hrát. V tomto období dítě získává řadu zkušeností a návyků, které významně ovlivňují jeho další zdravý vývoj. Učí se vytrvalosti v práci, zodpovědnosti za hračky, ale získává i praktičtější návyky, mezi něž patří například. úklid. Nábytek v tomto, ale i pozdějším období musí být výškově nastavitelný, aby mohl flexibilně reagovat na změnu tělesných rozměrů dítěte. V tomto věku je třeba velmi dbát zvýšené bezpečnosti, které dosáhneme vhodným tvarem nábytku (oblé rohy, měkké části, stabilní prvky apod.), ale i dobrým ukotvením nábytku proti převrácení. Knihovna se při dětských hrách může velmi snadno změnit na nebezpečný žebřík.
V šesti letech se dítě začíná osamostatňovat a částečně přebírá zodpovědnost za organizaci svého prostoru. Pokud lze nábytek ještě iv tomto období rozměrově přizpůsobovat růstu dítěte, stačí k pracovnímu stolu doplnit kontejner, přidat nábytek s úložným prostorem, dobrou pracovní židli (otočnou na kolečkách) a lampu, neboť dítě věnuje práci za stolem stále více času. Obvykle je třeba vyměnit i postýlku za lůžko, které svými rozměry vyhovuje dospělému člověku.
Zařízení pokoje staršího školáka má většinou „vážnější“ design než typický dětský nábytek. Při řešení pokoje školou povinného dítěte se již uplatňují i prostorově komplikovanější řešení. Vzhledem ke zvyšování počtu zájmových činností vzrůstají i nároky na množství úložných prostorů. Dětský pokoj lze již v tomto období doplnit samostatným počítačovým stolkem (někdy stačí jen k původnímu stolu přimontovat výsuvnou desku na klávesnici) a posiluje se i společenská funkce pokoje. Jako podpora společenského života přibývají různé formy sezení a vlastní audiovizuální technika.
V období dospívání potřebuje dítě zejména pocit soukromí a seberealizace. Jeho představy o používání dětského pokoje jsou často v naprostém protikladu s názory rodičů. Dítě už potřebuje nábytek rozměrově dimenzovaný pro dospělého člověka. Poslední zařízení dětského pokoje zůstává v bytě i později, když dítě opustí společnou domácnost a osamostatní se a dětský pokoj se změní na pokoj pro hosty. V poslední době mladí lidé často setrvávají v dětském pokoji až do pokročilé dospělosti, což na jedné straně podmiňuje ekonomická situace mladých lidí, ale v nemalé míře i obavy ze ztráty pohodlí.
